Dělej, co Ty chceš, ať je cele Zákon.
Láska je zákon, láska pod Vůlí…
(Book
of Law – Mistr Therion)
„Existoval strašlivý rub věcí,
když člověk přišel o rozum,
tak jej spatřil, zemřít znamenalo
hnát šílenství až po nejkrajnější mez
a nechat se pohltit“ (Jean Paul Sartre – Slova)
Rituál jediného Boha nového,
Aeonu Ra – Hoor Khuita,
Oslava Sjednocení a nekonečné
Lásky Hadita a Nuit.
Had! Toť zjevení Nuit…
Denně jsem bývala svědkem obřadů,
jejichž smysl mi unikal.
V maličké
Svatyni obklopené bachratými pomníky trvalosti,
Ach
jsouc si tak podobné, viděli již tolikrát mé zrození. I smrt !
Jsem
nekonečnem z masa a kostí.
Láska
a nenávist jsou rub a líc téže mince!
Člověk ale nemůže zároveň chtít Nenávidět a Líbit
se.
Trvalost
Svátosti ovšem zaručuje klidnou budoucnost.
Právě
tak klidnou, jako byla minulost…
A
dětské blábolení se změnilo v Umění Fugy
Je
to Duch? Kdo stále popírá?
Nepřestávám
se Vytvářet, jsem Dárce i Dar.
Tys
lepší než Já.
Ty
bys mě nebyl přežil, Já tě přežívám!!
Uprostřed
hvězd, sama Hvězdou, centrem svého Systému,
u
Pramene života hledám Vše, co bych mohla Přijmout.
I
hrob, jenž se pro mne chystá.
Co na tom? Všechny Pythie jsou mrtvé, a my odešli
z Théb,
Již dávno. Všechny děti jsou jen zrcadly další
Smrti.
Není mi přáno ani to křehké potěšení
z vlastní pýchy!
Vzývám Tebe mocný
pane Nového úsvitu přijivšího za rovnodennosti Bohů
Na východě Světa.
Mocný Ra-Hoor-Khuite, můj pane jenž
Dává mi svobodu
dospělosti: Dělej co Ty chceš ať je cele zákon!
Ó děkuji ti, Pane
světů Abrahadabra, symbolu Ankhu a kříže v Kruhu,
Za věčnou přízeň
Pravdy ukryté v temnotách hlubin mého chápání Světa!
Temnoty hlubin každý chápe po svém,
ony však pronáší Ty skutečné věštby!
Vzala
jsem na sebe přestrojení dětství, zálibu v překvapeních
a
v nečekaných obratech. Jsem prorokem dětinské budoucnosti.
Mé
osiření však budiž Ctností!
Jsme
děti zázraků, nikoli dcery a synové Mrtvých!
Dobrý
Otec ovšem neexistuje.
Neviňme
ovšem Muže, jen prohnilá otcovská pouta
A
jejich Pravidla…
Náš
smutný úděl ovšem tvoří základy vlastní důležitosti!
A
vynucuje si úctu!
Poroučet
a poslouchat je jedno a totéž.
Jsem
zde, i nejsem, má extáze je vaší extází, má smrt zabije i Vás!
Bůh
je ovšem stále přítomen a pouhá naše přítomnost
Jej
naplňuje nadšením…
A
my, plni chvějící se něhy, zdvořilé radosti, nechutné nenávisti
A
zhýralé lásky jsme stále zbožňováni Bohem s vousem Otce…
Dosud
nikdo nikdy neprohlašoval svůj rozmar
za
můj zákon.
Již
však neznáme násilí ani nenávisti…
Neboť
nyní vše jen Jedno jest, nerozlišitelné svoji podstatou,
vytvářeno
z jednoty do mnohosti pouze rozdílností Slov,
jenž
To
popisují…
Já pozdravuji a evokuji tvoji přítomnost
Ra-Hoor-Khuite!
Vznešená a upřímná marnivosti,
ženo s modrými víčky, polib mne!
Dělej, co ty chceš, je cele
zákon!
Láska je zákon, láska pod vůlí….
©
Myšpule
z údolí kamenných lebek
v podivném roce LP 2012.
